Nejdříve budu citovat informace o standardu, jinak dostupné na                                                www.kchmpp.cz

Konkrétní zkušenosti se pak dozvíte v sekcích jednotlivým psům určených.

PŮVOD PLEMENE AKITA INU:

Akita je zařazena do 5. skupiny FCI – špicové a primitivní plemena
Akita Inu je největší a nejmohutnější představitel ze všech plemen japonských špiců. Své jméno získal po městě Akita na ostrově Honšů. V Japonsku je akita velmi oblíbená a chovaná s úctou. Při rodinných oslavách byl dar akity symbolem štěstí, zdraví, síly a inteligence.
V dřívějších dobách vlastnily akitu pouze bohaté vrstvy šlechticů – samurajů. Psi nosili ke každé příležitosti barevný obojek, podle kterého se dalo poznat, do jaké vrstvy náleží majitel psa. Původně toto plemeno sloužilo k ochraně před vetřelci, ale především k lovu medvědů.V roce 1931 prohlásil japonský císař akitu za národní poklad a v tomto okamžiku byl znemožněn vývoz tohoto plemene ze země. Toto nařízení přestalo částečně platit po 2. světové válce, kdy byly akity vyvezeny americkými vojáky do USA.
Do České republiky byly akity dovezeny v roce 1989 právě z USA a počet zapsaných jedinců je již okolo 1700.
Vůči cizím lidem je spíše nedůvěřivý, ale velmi dobře rozlišuje, kdy se jedná o přítele, či vetřelce. Jiná situace je jejich chování vůči jiným psům, chovají se agresivně, proto je nutno s tímto počítat. Toto jejich chování je zčásti dáno výchovou a genetickým zakódováním z dřívějších dob, protože japonci jsou lidé konzervativní, spíše nedůvěřiví a málo přístupní. Při výchově štěňat se doporučuje raná socializace, aby byl pes v budoucnu bezproblémový.
Akita se v současné době uplatňuje jako rodinný společník, doprovodný a strážní pes, ale neztratí se ani při lovecké práci, neboť má velmi dobře vyvinutý čich. Je to vynikající barvář a honič. Výborně se osvědčuje jako saňový pes.

 

STANDARD PLEMENE AKITA INU:

ZEMĚ PŮVODU: Japonsko

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 13.03.2001

POUŽITÍ: společenský pes.

ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.:

Skupina 5 - špicové a primitivní plemena

Sekce 5 - asijští špicové a příbuzná plemena

Bez zkoušky z výkonu.

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ:

původní japonští psi byli malé až střední velikosti a nebyla žádná velká japonská plemena. Od roku 1603 byli v oblasti Akita užíváni jako bojoví psi Akita Matagis (středně velcí psi pro lov medvědů). Od roku 1868 byli Akita Matagis kříženi s tosami a mastify. Tím vzrostla velikost plemene, ale byly ztraceny typické vlastnosti špiců.

 

V roce 1908 byly psí zápasy zakázány, ale plemeno bylo zachováno a dále šlechtěno jako velké japonské plemeno. Devět vynikajících zástupců tohoto plemene bylo v roce 1931 oceněno jako „národní památky“.

 

V průběhu druhé světové války (1939-1945) bylo běžné užívat psy jako zdroje kožešiny pro vojenské oblečení. Policie nařídila odchycení a konfiskaci všech psů kromě německých ovčáků užívaných pro vojenské účely. Někteří chovatelé se snažili obejít tento příkaz křížením svých psů s německými ovčáky.

 

Když druhá světová válka skončila, akit bylo žalostně málo a rozdělovaly se do tří odlišných typů: 1) Matagi Akity, 2) bojové akity, 3) ovčácké akity. To vytvářelo v plemeni velké zmatky.

 

Během poválečného procesu obnovení původního plemene byl po přechodnou dobu velmi populární pes Kongo-go z linie Dewa, který vykazoval vlastnosti mastifa a vliv německého ovčáka. Rozumnější chovatelé však nepovažovali tento typ za správné japonské plemeno a snažili se odstranit rysy cizích plemen křížením s Matagi Akitami, aby dosáhli obnovení původního plemene, a uspěli v ustavení čisté linie velkého plemene, jak jej známe dnes.

 

CELKOVÝ VZHLED: velký pes, robustně stavěný, dobře vyvážený, s množstvím hmoty. Sekundární pohlavní znaky jsou silně patrné. Pes je ušlechtilý, důstojný, rezervovaný. Silná konstituce.

 

DŮLEŽITÉ POMĚRY: poměr kohoutkové výšky k délce těla (od hrbolku lopatky k hrbolku kosti sedací) je 10 : 11. Tělo feny je o trochu delší než tělo psa.

 

POVAHA / TEMPERAMENT: vyrovnaný, věrný, učenlivý a chápavý.

HLAVA:

MOZKOVNA:

Lebka: velikost lebky je v poměru k tělu. Čelo je široké se zřetelnou čelní rýhou. Bez vrásek.

Stop: patrný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: velká a černá. Slabý a rozptýlený (difuzní) nedostatek pigmentu je přijatelný pouze u bílých jedinců, ale černá je vždy preferována.

Tlama: středně dlouhá a silná s širokým kořenem tlamy, zužující se, ale nikoliv zašpičatělá. Nosní hřbet je rovný.

Čelisti/Zuby: silné zuby, nůžkový skus.

Pysky: těsně přiléhající.

Líce: středně vyvinuté.

Oči: poměrně malé, téměř trojúhelníkového tvaru díky zvednutí vnějšího koutku oka, posazené poměrně široce, tmavě hnědé – čím tmavší, tím lépe.

Uši: poměrně malé, silné, trojúhelníkové, s mírně zaoblenými špičkami, nasazené středně široce, vztyčené a nakloněné vpřed.

KRK:

silný a osvalený, bez volné kůže, v rovnováze s hlavou.

TRUP:

Hřbet: rovný a silný.

Bedra: široká a osvalená.

Hrudník: hrudník hluboký, předhrudí dobře vyvinuté, žebra středně vyklenutá.

Spodní linie: dobře vtažená k břichu.

OCAS:

vysoko nasazený, silný, nesen silně zatočený nad hřbetem. Pokud je natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY:

Rameno: mírně strmé, dobře vyvinuté.

Loket: těsně přiléhající k tělu.

Předloktí: rovné, se silnou kostrou.

PÁNEVNÍ KONČETINY: dobře vyvinuté, silné, přiměřeně zaúhlené.

TLAPKY: silné, kulaté, klenuté, kompaktní, prsty dobře vzájemně přiléhající.

POHYB:

pružný, plný síly.

OSRSTĚNÍ:

SRST: krycí srst je hrubá a rovná, podsada jemná a hustá. Kohoutek a záď jsou pokryty mírně delší srstí, srst na ocasu je delší než na těle.

BARVA: červenobéžová, sezamová (červenobéžové chlupy s černými špičkami), žíhaná a bílá. Všechny zmíněné barevné rázy kromě bílé musí mít „urajiro“ (urajiro – bělavá srst na stranách tlamy, na lících, na spodní straně čelisti, krku, hrudníku, těle a ocasu a na vnitřní straně končetin).

VÝŠKA:

Výška v kohoutku:       Psi:       67 cm.

                                      Feny:    61 cm.

Tolerance ±3 cm.

                                 
VADY:

jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

-         psi vykazující samičí typ, feny vykazující samčí typ.

-         předkus nebo podkus.

-         chybějící zuby.

-         modře nebo černě skvrnitý jazyk.

-         světlá duhovka.

-         krátký ocas.

-         plachost.

VYLUČUJÍCÍ VADY:

-         uši nejsou vztyčené.

-         svěšený ocas.

-         dlouhá srst (chundelatá).

-         černá maska.

-         znaky na bílém základu.

Pozn.:

Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata.

Akita inu